Nemethová, Markéta

Markéta Nemethová se narodila v Praze, kde žije dodnes. V letech 1991–2000 studovala v soukromé hudební škole prof. Jaroslava Vlasatého hru na sopránovou zobcovou flétnu a keyboard, byla členkou keyboardového souboru Kosíci a na flétnu hrála také v orchestru soukromého gymnázia Altis pod vedením prof. Václava Felixe. S oběma soubory při různých příležitostech koncertovala, mimo Prahu např. v Karlových Varech nebo v Brně. Po maturitě vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, absolvovala dvě zahraniční stáže, vdala se a založila rodinu.

K hudbě se vrátila po narození první dcery Magdalénky v roce 2012, protože u ní velmi brzy rozeznala hudební nadání. Dceři zpívala a hrála jí na flétnu. Kytara Markétě učarovala, když se na ni Magdalénka na svou žádost v pěti letech začala učit hrát, a netrvalo dlouho a přidala se k ní. Hra na kytaru byla pro Markétu odreagováním a zdrojem radosti v těžkých dobách covidových. Nečekané setkání s kamarádkou z vysoké školy, Míšou Plecerovou, a Pavlem Čápem, Magdalenčiným výjimečným učitelem hry na kytaru vyústilo přes různé duety v založení kytarového souboru Všehokus. Zajímavé, podnětné a inspirativní lekce hudební nauky Pavla Čápa daly zase vzniknout Markétiným prvním dvěma autorským skladbám: Písni o naději a Pramínku. Obě skladby složila na začátku roku 2022 s cílem potěšit a povzbudit posluchače, dodat novou naději a radost do života.

 „Chtěla bych poděkovat svým rodičům za podporu v (nejen) hudebním vzdělání, svým učitelům hudby za trpělivost a laskavost, Magdalénce za inspiraci ke hře na kytaru, za její cílevědomost a píli a za trpělivost při společných duetech, manželově mamince Janě Nemethové za obě kytary, které nám ochotně poskytla, Pavlu Čápovi za obětavé a trpělivé vedení, za výuku hudby v širokých souvislostech a za odhalování v nás skrytých talentů, Míše Plecerové za podporu a za zázemí pro zkoušky našeho souboru a svému manželovi děkuji za trpělivost při domácím cvičení a shovívavost při každotýdenním převážení dvou kytar na víkend a zase zpět.“

Markéta Nemethová | hudebniny